Jedeme do Anglie, jedeme do Londýna
Začneme trochu že široka. Po vysoké škole jsem v mém rodném městě (Českých Budějovicích) nastoupil u menší firmy jako programátor. Jelikož jsem byl rovnou po škole a ve městě není konkurence, tak jsem na začátku dostal velmi malý plat. Často si lidi mysleli že jako programátor musím mít velký plat a když jsem jim řekl kolik mám tak mi nevěřili. Ale mě to vlastně nevadilo. Práce byla dobrá, pořád jsem se učil něco nového, lidi v kanceláři úplně výborný, bydlel jsem doma, takže jsem vlastně ani moc peněz nepotřeboval. Celkově byla úplná spokojenost. Takhle uběhlo pár let kdy jsem dostal vždy přidáno jen nějakých 5% každý rok, ale jelikož startovní částka byla malá tak i těch 5% bylo jen plivnutí do moře.
Pak byl angažován nový manažer. Nejdříve se mi líbil, protože chtěl zavádět nové technologie, učili by jsme se nové věci, chtěl bojovat za různé další věci které by se měli v práci změnit. Začali jsme programovat v Javě, přišli nové projekty na kterých se muselo dělat dlouho do noci. Sliboval že je to jen dočasně než se něco více naučíme, protože teď jsme museli vzít projekt který není tak výhodný, jen aby jsme získali zkušenost. Bohužel projekt skončil, začal nový, ale 10-12 hodin v práci bylo stále úplně běžné (pochopitelně žádný přesčasy se nepropláceli). Když to již trvalo delší dobu tak jsem si řekl že již ze sebe nenechám dělat blba a řeknu si o razantní zvýšení platu. Za pořádnou kvalifikovanou práci by měla být dobrá odměna. S manažerem nebylo moc problémů, říkal že to chápe a že jsem opravdu značně podhodnoceny. Dohodli jsme se na částce s tím že jsem byl spokojený já i on.
Asi po měsíci mi přinesl podepsat pracovní smlouvu, kde ovšem byla značně menší částka, než na které jsme se domluvili. Tak jsem mu řekl, že to mu rozhodně nepodepíšu, že jsme se dohodli na něčem úplně jiném. No následovaly výmluvy že mu to ředitel seškrtal a podobně. Následně přišel s návrhem, že bych dostal teď částečně přidáno a po půl roce bych to dostal dorovnané na původně dohodnutou částku a že to dohodne s ředitelem. Já jsem rozumný člověk takže jsem ustoupil a přijal tyhle podmínky. Půl roku uběhlo a já se začal shánět po tom kde je to slíbené přidání. Můj manažer který se mezitím ukázal jako spíše velkej kecal než skutečný manažer, mi řekl, že to jde mimo něj a že to jsem si já domluvil s ředitelem. Sice to domlouval on, ale proč ne, šel jsem za ředitelem. Ten všechno zapřel, že si nic takového nepamatuje a že není možné přidávat v průběhu roku že by to pak chtěl každý. No v tu chvíli jsem už chtěl prásknout do stolu a říct že podávám okamžitou výpověď. Udržel jsem se a očekával jsem že se za mě postaví můj manažer. To jsem se ovšem dost pletl, ten zaujal taktiku mrtvého brouka a nehodlal nic dělat. No a protože mezitím jsme spadli pod velkou strojírenskou společnost, která začala u nás zavádět stejné postupy jako pro lidí u pásu (píchačky, nemožnost pružné pracovní doby, přesné sledování naší produktivity, prostě jedním slovem buzerace), někteří lidi s firmy odešli, celková dobrá nálada byla úplně fuč, takže již nebylo proč bych zůstával. (a to ještě v průběhu bylo plno dalších věci které mě postupně naštvali, tohle byla jen poslední kapka).Takže krátce nato jsem podal výpověď a vzal si dovolenou kterou jsem díky pracovnímu nasazení neměl vybranou za poslední 2 roky.
O nějaké práci v zahraničí jsem již přemýšlel tak 2 roky předtím, ale nějak mi pořád chyběl impulz který by mě nakopl. Člověk je přeci jenom línej, takže než se k něčemu odhodlá, tak to nějakou dobu trvá. Nakonec možná mohu být rád že to takhle dopadlo, protože kdyby mě v práci nenaštvali tak tu možná ještě pořád nejsem.
Poté jsem byl ještě asi 2-3 měsíce nezaměstnaný, ale Anglie již byla jasná. A přišel 30.červenec 2005 a já nasedám do autobusu Praha-Londýn s tím že mě čeká asi zatím největší změna v mém životě.
Pokračování o prvních krůčcích v Anglii zase někdy příště.
Komentáře