Silvestr v Anglii.
Protoze jsem tento rok netradicne zustal na vanocni svatky v Anglii, tak nastala otazka co budu delat o silvestru. Mamka mela naplanovano ze pojede domu z Londyna 28.12. a vybornou shodou nahod kamaradi z L2L se kteryma vyrazim na vylety, poradali tridenni vylet spojeny s oslavou noveho roku.
Meli jsme zajistene ubytovani v mladeznicke ubytovne v zajimave znejici vesnicce "Clyffe Pypard". Jak se to ma spravne cist vam nereknu, ale je to welske jmeno i kdyz je to kousek od Swindonu odkud je do Wellsu jeste dost daleko.
Ani jsem poradne nevedel kdo se silvestra zucastni, takze jsem kratce pred odjezdem trochu zapochyboval, jestli jsem udelal dobre, protoze lidi se kteryma casteji jezdim na vylety byli zrovna v cechach a tak jsem mel trochu obavu s jakyma lidma se tam setkam.
Jiz na nadrazi pri setkani jsem videl ze pulku lidi znam a tak i kdyz by ostatni nestali za nic tak to bude v pohode. Ze starych znamych jeli Eva s Jakubem (poradatele), Dan, David s Petrou, pak jsem jeste z jednoho vyletu lehce znal Olinu a pak tam byla Martina a jeste druha Olina ktere jsem neznal vubec. Podle informaci poradatelu se k nam az na miste maji pridat dva anglicane Steve a Bip, a pravdepodobne jeste dalsi den se k nam pripoji jeste jeste jeden par (nakonec se ukazalo ze se ten clovek vubec neozval).
Jedeme spolecnosti Megabus do Swindonu, kde nakoupime ve velkem Tescu, presuneme se kousek na jinou autobusovou zastavku. Odtud jedeme do "Broad Hinton" a dale pesky asi 3 mile do nasi vesnicky kde rychle nalezame hospodu s ubytovnou ktera se jmenuje .... Uvitala nas rizna majitelka ktera procestovala cely svet a v celem dome vsude narazite na jeji fotky clanky a pohledy (dokonce i na zachode :-). Nekomu celkem vadi jeji docela prisny pristup kdy nam vyjmenovava co vsechno nesmime (proste ma asi spatne zkusenosti ze ji tam prijede banda mladych anglicanu ozerou se z vlastnich zasob a jeste delaji bordel)
Jiz pri nakupech ve Swindonu nas Jakub upozornil ze mame nakupovat potraviny ktere se daji dobre kombinovat. Vsichni to pochopili tak ze se bude varit nejak spolecne a tak se vytvorili nejake skupinky ktere planovali varit spolecne. Ale vse je jinak. Skupiny lidi se budou losovat. Dobrej napad aspon bude sranda. Prekvapeni ale nekonci a Jakub z Evou zacinaji sepisovat i vsechny suroviny ktere mame. Postupne zaciname tusit nejakou zradu a vynoruji se navrhy co to nakonec bude. Ano uhadl jsem to, suroviny se take budou losovat. To uz neni prijato s takovym nadsenim a nekteri lide zacinaji remcat a poradat obcanskou neposlusnost (nejhlasiteji asi ja s Martinou). Preci jenom se neda moc varit kdyz si vylosujete jenom prilohy. Nakonec to dopada ze nektere skupiny nepotrebovali nejakou surovinu a tak ji vymenili za jinou, takze trochu anarchie.:-)
Vse dobre dopadlo a vsichni se najedli, proti ocekavani to bylo vsechno velmi dobre a holky si dokonce vyhrali i s tim jak jidlo vypadalo (takze jsme nejedli jenom pusou, ale i ocima).
Vecer jsme ztravili castecne v hospode a castecne ve spolecenske mistnosti, protoze to byli primo sousedici mistnosti. Trochu jsme se zamichali mezi mistni, zahrali si kulecnik a take zahazeli sipky. Lide postupne odpadavali az jsme se nekdy v 1 hodinu dohodli ze jdeme spat take.
V nedeli rano byl naplanovan vylet na nejvetsi kameny kruh v Anglii (Stonehange je vedle neho trpaslik). Po mensich problemech se Jakubovi podarilo nas vykopat z ubytovny asi s 1/2 hodinovym zpozdenim.
Vydali jsme se cestou necestou, podle mapy a podle vlastniho uvazeni smerem na Avensbury. Cesta nam prijemne ubihala, az na to ze nam nekdo dal na nohy asi 2kg zavazi. Po spolecne konzultaci jsme zjistili ze to nejsou zavazi, ale prave anglicke lepkave bahno. Jednak drzelo jako cert a jednak ho bylo vsude takove mnozstvi, ze ani nemelo cenu se ho z bot snazit sundat. Obcasne pokusy o shozeni zateze byli nasledovany jejim okamzitym novym nabalenim. To nam vsak neubralo na nalade, protoze jsme z vyletu na tento lepkavy "sajrajt" uz celkem zvykli. Naopak jsme si vzajemne boty vyfotili.
Aby nebyla cesta priliz fadni tak nam anglicka priroda a lide do cesty staveli ruzne ploty ktere jsme museli prelezat stale novymi zpusoby, velke louze ktere byli dovedne umistene primo u prechodu pres plot a jine legracky. Po ceste jsme videli i stado srnek (nebo nejake jine vysoke), kde jsme si ovsem museli postezovat ze si skakali pres to zabahnene pole a vubec to nevypada ze by jim nekdo daval na nohy nejake zavazi jako nam. Asi preci jenom design jejich kopytek byl trochu jiny nez Vibram na nasich pohorkach.
Dosli jsme az k tomu velikemu kamennemu kruhu a s prekvapenim zjistili ze je tam vesnice a krizovatka silnic. Kameny kruh je opravdu uctyhodne veliky v prumeru ma 1/2 kilometru, puvodne tam bylo 98 velkych kamenu, do dnesni doby se jich zachovalo jen 27 (pochopitelne zbytek si rozebrali lini vesnicane kteri si nechteli nalamat vlastni kameny a tak na zaklady svych chalup pouzili tyto sutraky. Kruh byl postaven mezi roky 2600-2500 pred nasim letopoctem.
Zde byl narizen rozchod aby si to kazdy mohl prohlednout jak chce. Setkani bylo domluveno za hodinu u rozcestniku. Takze jsme se rozprchli a fotili a prochazeli cely neoliticky komplex. Zamirili jsme do hospody kde jsme si dali nejake jidlo a piti. Tam jsme zaroven zjistili ze jsme v te hospode uplne vsichni az na Evu ktere jako jedina sla na domluvene misto setkani. Vyslali jsme jakuba aby ji take privedl do hospody. Cesta domu jiz byla pohodova a az na notoricky zname bahno se nic zvlastniho nestalo.
Vecer jsme travili podobny zpusobem jako prvni den, jen kulecnik nam byl zabaven mistnim sdruzenim, ktere tam melo svuj pravidelny turnaj. Nikdo se neodvazil prihlasit, protoze jsme si mysleli ze to budou nejaci poloprofesionalni hraci kteri by nas smetli ze stolu. Ale podle zprav ktere nam podali zvedove, to s nima tak horke nebylo a klidne jsme s nimi mohli souperit.
Na Silvestra jsme vstali opet brzo rano aby jsme mohli vcas vyrazit na "White horse trail". To je cesta ktera se vine po okoli a obchazi vsechny velike kresby kone ktere jsou vytvoreny na okolnich kopcich. Nekteri jsou skutecne starsiho data, ale vetsina je vytvorena teprve nedavno. Problem byl ze kdyz u toho kone jste tak ho vlastne vubec nevidite, potrebovali by jste helikopteru aby jste si ho mohli vychutnat :-)
Na ceste bylo take naplanovana navsteva zricenin stareho hradiste. Vsichni se tesili na klasickou zriceninu, ale az na miste se ukazalo ze zbabeli Britoni staveli sve hrady take jen ze dreva a tak po tech staletich na miste nezbylo nic nez obrysy opevneni a prikopu.
Protoze se nase zasoby jidla zacali limitne blizit nule (kratka vlozka pro znalce Cimrmana: vzdyt to rikam, spocitany to bylo dobre jen ta dvojka tam faliruje), tak bylo rozhodnuto ze vysleme par zastupcu autem an nakup do nejblizsiho supermarketu. Po pripravach a psani nakupniho listku se ukazalo ze nakupovat jedou vlastne skoro uplne vsichni. Takze jsme zustali jen ja Eva, Petra a Dan ktery sel hned spat, protoze chudak jeste porad zil v uplne jinem casovem pasmu (vratil se zrovna z Kanady).
Po prijezdu nakupcich, nasledovala priprava slavnostniho stolu, chlebicku a Jakub zacal pripravovat slibenou francouzkou specialitu "tartiflette" ke ktere je potreba specialni syr "reblochon" (slo vlastne o zapecene brambory se syrem, ale ten syr tomu daval specialni chut a vuni). Vetsina ucastniku byla dost unavena takze jsme se naskladali pred televizi a zasmali jsme se u komedie "Life of Brian" od Monty Pythonu.
Kdyz se priblizila 11-ta hodina tak jsme se zacali pripravovat na prichod noveho roku. Ne nezblaznili jsme se, ale rozhodlo se ze budeme nejdrive slavit prichod "ceskoslovenskeho" noveho roku a o hodinu pozdeji oslavime i ten anglicky.
Ospalou anglickou vesnici jsme asi poradne probudili, protoze David mel sebou delobuchy, prskavky a ohnostroj. Musel ho krotit majitel hospody protoze mel strach ze chytne slamena strecha vedlejsiho domu (nedivim se mu, ta by horela tak pekne ze takovy ohnostroj by si mistni pamatovali jeste dlouho). Protoze jsem s Olinou zacal blbnout s fotografovanim v noci a napadlo nas ze muzeme udelat PF-ku pomoci svicek (ale branili nam v tom poulicni svetla) a zaroven aby jsme nerusili mistni, tak jsme vyrazili do poli za vesnici.
Tam jsme par dobrovolniku trapili kreslenim cisel ve vzduchu, ale vysledek nebyl porad tak dokonaly jak by jsme chteli. Vzdy nekomu svicka zhasinala, nebo cislo bylo jine nez u ostatnich. Uz jsme je nechteli vice trapit a tak vetsina lidi zamirila nazpatek. Ja s Olinou, Davidem a Petrou jsme jeste dost dlouhou dobu experimentovali s focenim v noci (foceni duchu ktere jsme sami vytvareli, zajimave nasvicene stiny a podobne). Po navratu jsme pokracovali v hrani ruznych her, nejvice se ujalo hadani filmu kdy ho jeden clovek musel pantomimou predvadet a jeho tym to musel uhodnout. Tady jsme narazili na kulturni rozdily, protoze Bip to porad chtel hrat tak ze nam ukazoval jednotliva pismena z nazvu filmu, ze to tak pry v anglii hraji (tak na to jsme nepristoupili protoze to by nebyla zadna sranda). Tentokrat jsme sli spat az nekdy po pate hodine ranni.
Vstavat rano v 9 hodin kdyz clovek pred 3-ma hodinama sel teprve spat bylo dost drsne, ale museli jsme vyklidit pokoje aby jak rekla majitelka "My litle Polish girl must clean it".
Jeste nejakou dobu jsme se rozespali potloukali okolo a po poledni jsme taxikem a autama kluku dojeli do Swindonu odkud nas jiz cekala jen cesta vlakem domu.
Takze celkove bych zhodnotil silvestr jako nadmiru vydareny, vyborny lidi, dobra zabava, vylety. Doufejme ze jak se vydaril konec roku tak ze se to prenese i do celeho nasledujiciho.
Meli jsme zajistene ubytovani v mladeznicke ubytovne v zajimave znejici vesnicce "Clyffe Pypard". Jak se to ma spravne cist vam nereknu, ale je to welske jmeno i kdyz je to kousek od Swindonu odkud je do Wellsu jeste dost daleko.
Ani jsem poradne nevedel kdo se silvestra zucastni, takze jsem kratce pred odjezdem trochu zapochyboval, jestli jsem udelal dobre, protoze lidi se kteryma casteji jezdim na vylety byli zrovna v cechach a tak jsem mel trochu obavu s jakyma lidma se tam setkam.
Jiz na nadrazi pri setkani jsem videl ze pulku lidi znam a tak i kdyz by ostatni nestali za nic tak to bude v pohode. Ze starych znamych jeli Eva s Jakubem (poradatele), Dan, David s Petrou, pak jsem jeste z jednoho vyletu lehce znal Olinu a pak tam byla Martina a jeste druha Olina ktere jsem neznal vubec. Podle informaci poradatelu se k nam az na miste maji pridat dva anglicane Steve a Bip, a pravdepodobne jeste dalsi den se k nam pripoji jeste jeste jeden par (nakonec se ukazalo ze se ten clovek vubec neozval).
Jedeme spolecnosti Megabus do Swindonu, kde nakoupime ve velkem Tescu, presuneme se kousek na jinou autobusovou zastavku. Odtud jedeme do "Broad Hinton" a dale pesky asi 3 mile do nasi vesnicky kde rychle nalezame hospodu s ubytovnou ktera se jmenuje .... Uvitala nas rizna majitelka ktera procestovala cely svet a v celem dome vsude narazite na jeji fotky clanky a pohledy (dokonce i na zachode :-). Nekomu celkem vadi jeji docela prisny pristup kdy nam vyjmenovava co vsechno nesmime (proste ma asi spatne zkusenosti ze ji tam prijede banda mladych anglicanu ozerou se z vlastnich zasob a jeste delaji bordel)
Jiz pri nakupech ve Swindonu nas Jakub upozornil ze mame nakupovat potraviny ktere se daji dobre kombinovat. Vsichni to pochopili tak ze se bude varit nejak spolecne a tak se vytvorili nejake skupinky ktere planovali varit spolecne. Ale vse je jinak. Skupiny lidi se budou losovat. Dobrej napad aspon bude sranda. Prekvapeni ale nekonci a Jakub z Evou zacinaji sepisovat i vsechny suroviny ktere mame. Postupne zaciname tusit nejakou zradu a vynoruji se navrhy co to nakonec bude. Ano uhadl jsem to, suroviny se take budou losovat. To uz neni prijato s takovym nadsenim a nekteri lide zacinaji remcat a poradat obcanskou neposlusnost (nejhlasiteji asi ja s Martinou). Preci jenom se neda moc varit kdyz si vylosujete jenom prilohy. Nakonec to dopada ze nektere skupiny nepotrebovali nejakou surovinu a tak ji vymenili za jinou, takze trochu anarchie.:-)
Vse dobre dopadlo a vsichni se najedli, proti ocekavani to bylo vsechno velmi dobre a holky si dokonce vyhrali i s tim jak jidlo vypadalo (takze jsme nejedli jenom pusou, ale i ocima).
Vecer jsme ztravili castecne v hospode a castecne ve spolecenske mistnosti, protoze to byli primo sousedici mistnosti. Trochu jsme se zamichali mezi mistni, zahrali si kulecnik a take zahazeli sipky. Lide postupne odpadavali az jsme se nekdy v 1 hodinu dohodli ze jdeme spat take.
V nedeli rano byl naplanovan vylet na nejvetsi kameny kruh v Anglii (Stonehange je vedle neho trpaslik). Po mensich problemech se Jakubovi podarilo nas vykopat z ubytovny asi s 1/2 hodinovym zpozdenim.
Vydali jsme se cestou necestou, podle mapy a podle vlastniho uvazeni smerem na Avensbury. Cesta nam prijemne ubihala, az na to ze nam nekdo dal na nohy asi 2kg zavazi. Po spolecne konzultaci jsme zjistili ze to nejsou zavazi, ale prave anglicke lepkave bahno. Jednak drzelo jako cert a jednak ho bylo vsude takove mnozstvi, ze ani nemelo cenu se ho z bot snazit sundat. Obcasne pokusy o shozeni zateze byli nasledovany jejim okamzitym novym nabalenim. To nam vsak neubralo na nalade, protoze jsme z vyletu na tento lepkavy "sajrajt" uz celkem zvykli. Naopak jsme si vzajemne boty vyfotili.
Aby nebyla cesta priliz fadni tak nam anglicka priroda a lide do cesty staveli ruzne ploty ktere jsme museli prelezat stale novymi zpusoby, velke louze ktere byli dovedne umistene primo u prechodu pres plot a jine legracky. Po ceste jsme videli i stado srnek (nebo nejake jine vysoke), kde jsme si ovsem museli postezovat ze si skakali pres to zabahnene pole a vubec to nevypada ze by jim nekdo daval na nohy nejake zavazi jako nam. Asi preci jenom design jejich kopytek byl trochu jiny nez Vibram na nasich pohorkach.
Dosli jsme az k tomu velikemu kamennemu kruhu a s prekvapenim zjistili ze je tam vesnice a krizovatka silnic. Kameny kruh je opravdu uctyhodne veliky v prumeru ma 1/2 kilometru, puvodne tam bylo 98 velkych kamenu, do dnesni doby se jich zachovalo jen 27 (pochopitelne zbytek si rozebrali lini vesnicane kteri si nechteli nalamat vlastni kameny a tak na zaklady svych chalup pouzili tyto sutraky. Kruh byl postaven mezi roky 2600-2500 pred nasim letopoctem.
Zde byl narizen rozchod aby si to kazdy mohl prohlednout jak chce. Setkani bylo domluveno za hodinu u rozcestniku. Takze jsme se rozprchli a fotili a prochazeli cely neoliticky komplex. Zamirili jsme do hospody kde jsme si dali nejake jidlo a piti. Tam jsme zaroven zjistili ze jsme v te hospode uplne vsichni az na Evu ktere jako jedina sla na domluvene misto setkani. Vyslali jsme jakuba aby ji take privedl do hospody. Cesta domu jiz byla pohodova a az na notoricky zname bahno se nic zvlastniho nestalo.
Vecer jsme travili podobny zpusobem jako prvni den, jen kulecnik nam byl zabaven mistnim sdruzenim, ktere tam melo svuj pravidelny turnaj. Nikdo se neodvazil prihlasit, protoze jsme si mysleli ze to budou nejaci poloprofesionalni hraci kteri by nas smetli ze stolu. Ale podle zprav ktere nam podali zvedove, to s nima tak horke nebylo a klidne jsme s nimi mohli souperit.
Na Silvestra jsme vstali opet brzo rano aby jsme mohli vcas vyrazit na "White horse trail". To je cesta ktera se vine po okoli a obchazi vsechny velike kresby kone ktere jsou vytvoreny na okolnich kopcich. Nekteri jsou skutecne starsiho data, ale vetsina je vytvorena teprve nedavno. Problem byl ze kdyz u toho kone jste tak ho vlastne vubec nevidite, potrebovali by jste helikopteru aby jste si ho mohli vychutnat :-)
Na ceste bylo take naplanovana navsteva zricenin stareho hradiste. Vsichni se tesili na klasickou zriceninu, ale az na miste se ukazalo ze zbabeli Britoni staveli sve hrady take jen ze dreva a tak po tech staletich na miste nezbylo nic nez obrysy opevneni a prikopu.
Protoze se nase zasoby jidla zacali limitne blizit nule (kratka vlozka pro znalce Cimrmana: vzdyt to rikam, spocitany to bylo dobre jen ta dvojka tam faliruje), tak bylo rozhodnuto ze vysleme par zastupcu autem an nakup do nejblizsiho supermarketu. Po pripravach a psani nakupniho listku se ukazalo ze nakupovat jedou vlastne skoro uplne vsichni. Takze jsme zustali jen ja Eva, Petra a Dan ktery sel hned spat, protoze chudak jeste porad zil v uplne jinem casovem pasmu (vratil se zrovna z Kanady).
Po prijezdu nakupcich, nasledovala priprava slavnostniho stolu, chlebicku a Jakub zacal pripravovat slibenou francouzkou specialitu "tartiflette" ke ktere je potreba specialni syr "reblochon" (slo vlastne o zapecene brambory se syrem, ale ten syr tomu daval specialni chut a vuni). Vetsina ucastniku byla dost unavena takze jsme se naskladali pred televizi a zasmali jsme se u komedie "Life of Brian" od Monty Pythonu.
Kdyz se priblizila 11-ta hodina tak jsme se zacali pripravovat na prichod noveho roku. Ne nezblaznili jsme se, ale rozhodlo se ze budeme nejdrive slavit prichod "ceskoslovenskeho" noveho roku a o hodinu pozdeji oslavime i ten anglicky.
Ospalou anglickou vesnici jsme asi poradne probudili, protoze David mel sebou delobuchy, prskavky a ohnostroj. Musel ho krotit majitel hospody protoze mel strach ze chytne slamena strecha vedlejsiho domu (nedivim se mu, ta by horela tak pekne ze takovy ohnostroj by si mistni pamatovali jeste dlouho). Protoze jsem s Olinou zacal blbnout s fotografovanim v noci a napadlo nas ze muzeme udelat PF-ku pomoci svicek (ale branili nam v tom poulicni svetla) a zaroven aby jsme nerusili mistni, tak jsme vyrazili do poli za vesnici.
Tam jsme par dobrovolniku trapili kreslenim cisel ve vzduchu, ale vysledek nebyl porad tak dokonaly jak by jsme chteli. Vzdy nekomu svicka zhasinala, nebo cislo bylo jine nez u ostatnich. Uz jsme je nechteli vice trapit a tak vetsina lidi zamirila nazpatek. Ja s Olinou, Davidem a Petrou jsme jeste dost dlouhou dobu experimentovali s focenim v noci (foceni duchu ktere jsme sami vytvareli, zajimave nasvicene stiny a podobne). Po navratu jsme pokracovali v hrani ruznych her, nejvice se ujalo hadani filmu kdy ho jeden clovek musel pantomimou predvadet a jeho tym to musel uhodnout. Tady jsme narazili na kulturni rozdily, protoze Bip to porad chtel hrat tak ze nam ukazoval jednotliva pismena z nazvu filmu, ze to tak pry v anglii hraji (tak na to jsme nepristoupili protoze to by nebyla zadna sranda). Tentokrat jsme sli spat az nekdy po pate hodine ranni.
Vstavat rano v 9 hodin kdyz clovek pred 3-ma hodinama sel teprve spat bylo dost drsne, ale museli jsme vyklidit pokoje aby jak rekla majitelka "My litle Polish girl must clean it".
Jeste nejakou dobu jsme se rozespali potloukali okolo a po poledni jsme taxikem a autama kluku dojeli do Swindonu odkud nas jiz cekala jen cesta vlakem domu.
Takze celkove bych zhodnotil silvestr jako nadmiru vydareny, vyborny lidi, dobra zabava, vylety. Doufejme ze jak se vydaril konec roku tak ze se to prenese i do celeho nasledujiciho.
Komentáře