H&F Krkonose 2020 aneb pohled zezadu :-)

K paraglidingu mě přivedla naivní myšlenka že budu lítat v horách, styl Hike and Fly se mi moc líbil (X-alps). Ovšem až s trochou zkušeností jsem zjistil že to není sranda vylézt v horách na místo kde nikdo nikdy nestartoval a vydat se do vzduchu. Takže reálně létám vlastně jen na běžných a rozumných terénech. Ovšem obdiv a fascinace horama mě neopustila, jen jsem o něco více realistický k možnostem které jako víkendový letec mam. H&F je pořád mým snem a kdy jindy si něco takového zkusit než na nějakých zajištěných závodech (počasí, rozbor, plno lidí v okolí kteří mohou pomoci a je možno od nich opisovat, pořadatelská služba, horská služba).

Takže když se objevila možnost se přihlásit na H&F Krkonoše tak jsem byl docela nalomenej to zkusit. Pak už se stačilo jen zmínit před jednou mojí létající kamarádkou a ta mě podpořila ať to jdu zkusit že zážitek určitě zajištěn :-)  

Myšlenka byla, že přes léto natrénuju hlavně fyzičku kterou mám bídnou (a také jaro s covidem kondici nepřidalo). Skutečnost byla taková že jsem netrénoval vůbec a byl tedy fyzicky velmi “nezdatný”. Tudíž o prologu který spočívá v rychlém vyběhnutí kopce a sletu dolů jsem se raději vůbec neuvažoval.
Cestou do Krkonoš autem absolvuji s jiným účastníkem který si to poprvé zkusil rok předtím a nedokončil, a tak z něj celou cestu tahám rozumy s tím že já jsem celkem smířený s tím, že mé první závody také nedokončím, že se jdu vlastně jen zúčastnit.

Ráno je pěkné počasí, termika nevypadá moc že bude fungovat, ale něco může přeci jenom chodit. Organizátoři nám posílají beta verzi xctracku, kterou někteří závodníci ignoruji a pak v průběhu závodu mají problém ze je na livetrackingu nevidí organizátoři.. Přichází i rozpis tratě na otočné body a vypadá to že i pro případ neletového počasí je trať celkem v klidu zvládnutelná pěšky

Trať závodu varianta 1

Vymýšlíme strategie jestli se vyplatí po návštěvě druhého otočného bodu čekat na termiku s rizikem že člověk sletí dolů na Harrachovskou stranu a nebo se vrátit na Studenov a odstartovat až tam. Druhá varianta se zdá lepší kvůli možnosti při nepříznivém počasí pokračovat pěšky směrem na Lysou horu a neztratit tak výškové metry. Vznikají i různé další varianty, ale všechny varianty jsou rychle zapomenuty když organizátoři hodinku před začátkem závodu zasílají aktualizaci trati s tím že je tam jedna malá změna :-) Změna se zdá malá, jen přidání otočného bodu, ale ten bod úplně odřezává varianty startu z Čertovy hory a zavádí velmi reálnou možnost že člověk bude nucen přistát v údolí a kompletně vyšlapat všechny výškové metry znova, protože ten bod je na druhé straně údolí, mimo cestu kam se následně má pokračovat (obava se u velké většiny závodníku v průběhu závodu naplňuje)

Trať závodu varianta finální

A už se blíží start. Vepředu přešlapují borci s malinkatými batůžky kteří očekávají pódiové umístění, my s velkou a těžkou klasickou výbavou zůstáváme vzadu, protože není žádný spěch. 

Start závodu

Je odstartováno a pro kamery všichni běžíme alespoň za první roh, následně pokračují ve větším tempu již jen borci s malými batůžky. Já jsem rozhodnutý začátek vzít velmi volným tempem abych vydržel co nejvíce. Start proběhl v 10h a na dokončení tratě máme celých 11 hodin. Chvíli to vypadá že s touto strategií jsem sám, protože se hned ocitám na posledním místě a všichni ostatní se zakusují do kopce s odhodláním že rychlejší tempo chtějí držet.

Já si jdu v klidu pomalým strojovým tempem a v polovině kopce najednou docházím jiného závodníka který funí, nadává, potí se a prostě vypadá že to nedává. Chvilku jdeme spolu, on chce často zastavovat což mi nevyhovuje, raději jdu pomalu, ale neustále. Po chvilce to ale vypadá že psychicky nedává tu představu že by byl poslední a za ještě většího funění mě dožene. Já s tím že budu uzavírat startovní pole problém nemám a tak si na chvíli sundávám batoh a nechám ho jít. 

Zrovna když vyjdu nahoru na Studenov tak vidím že z druhé strany se již blíží předek závodního pole a protože nikam nespěchám tak si sedám a pozoruji jejich přípravy ke startu a sám se usmívám nad svým vtípkem ze Standa (já) na posledním místě potkává Standu (Mayera) který je na místě prvním. Tak si ho vyfotím:

Standa Mayer zvedá křídlo na Studenově

Koukám jak prvni 3 závodníci odstartují, trochu nějakou termiku chytají, ale víceméně jsou to jen nulky, takže se po chvíli vydávám dál na trať. Cestou na Čertovu horu tudíž potkávám celé pole závodníků a snažím se je aspoň trochu zapamatovat (paměť na tváře mi jaksi chybí). Když protnu kružnici otočného bodu, tak se hned vracím zpátky na Studenov.

Když se objevím na Studenově kam celou dobu jdu jen sám, tak zjišťuji že je tam rozloženo tak 80% závodníků, protože to nějak nechodí a všichni čekají na mrak, slunce a vítr. Sám také čekám, rozbaluji, mnoho pilotů to zkouší a buď přistávají hned o pár metrů níže a vracejí se, a nebo zamíří do údolí s tím že nevidím nikoho kdo by se dokázal zachytit. Po hodině čekání už mě to nebaví. Vím že nejsem žádný velký letec a tudíž i kdyby přišli nějaké trochu lepší podmínky tak mě to nemusí vůbec zachránit že bych větší část trati uletěl. V okamžiku kdy to foukne alespoň tak aby člověk úplně v klidu odstartoval na kříž tak do toho jdu a následuje jen cca 5 minutový slet při kterém to cestou ani nepípne.

Balím a vydávám se k dalšímu otočnému bodu, cestou jdu v Rokytnici přes náměstí, takže si zajdu ještě dokoupit hlavně pití do místního konzumu (prodavačky se na mě divně dívají co to mám za obrovský batoh, takže ho raději nechávám u kasy abych si v uličce s alkoholem ještě nevydělal). Zjišťuji že mobil s livetrackem se docela dost vybíjí, protože se pořád zapíná displej, nevím jestli je to beta verzi xctracku nebo něčím jiným. Snažím se různě povypínat věci a zkrátit dobu kdy se má vypnout sám, ale nic nepomáhá a displej se vždy po chvilce znovu zapne a svítí do světa. I když mám powerbanku tak to vybíjení je pořád značné, tak chvilku přemýšlím jestli nepůjdu okolo budoucího cíle na fotbalovém stadionu, kde mám silnější powebanku. Cestou to vyřeším alespoň tím že podsvětlení stáhnu na úplné minimum, takže nevadí že displej svítí pořád.

Vydávám se do kopce s výhledem, že už velkou většinu zbylé trati budu muset absolvovat pěšky, což znamená vyšlapat 500m převýšení směr Lysá hora, pak směrem na Medvědín relativně po hřebenu a zpátky na Lysou Horu, celkem zhruba dalších 15km v horském terénu. Šlapu a šlapu a když jdu okolo nástupní stanice sedačkové lanovky směr Hoření domky tak na mě sedá depka z toho jak vidím jak si lidi jedou v klidu nahoru a odhodlání jít dál už není až tak velké... Rozhodují se v půlce kopce udělat větší přestávku abych nabral hlavně psychické síly, namočím nohy do potoka, zchladím, najím, napiju,... a po 20 minutách pokračují dál. Po nějaké době mě dochází jiný soutěžící se kterým jsem na závod přijel autem. Jdeme dál a ve dvojici je to hned lepší. Když člověk jen mechanicky jde do prudkého kopce pod lanovkou, tak je lepší jen koukat na nohy které jdou před ním, každou chvíli něco prohodit, vzájemně se ubezpečit že ten otočňák který je na hřebenu je už nedaleko,... psychická podpora dělá divy.

Foto by Jan Hrežík

Konečně jsme na hřebenu a na dobré cestě, to si člověk hned připadá že úplně letí. Potkáváme další piloty a daří se nám držet pěkné tempo. Na dvoračkách se zastavujeme, ale já jsem v tu chvíli docela čerstvej a tak se mi nechce zastavit abych nevychladl a tak ostatní nechávám na místě a jdu dál že až mi dojde energie tak mě přece doženou. Mám nastudováno ze mám dále pokračovat hřebenovkou po červené značce, ale jak cestou potkávám jiné piloty tak jeden co jde proti na mě volá, že to jde i tou dolní cestou která je lepší protože člověk nemusí moc nahoru. Koukám do mobilu a i když se mi to úplně nezdá, tak si říkám že když on jde odtud tak už tam byl a ví že to šlo. No byla to chyba, člověk má věřit tomu co si sám rozhodl a ne někomu jinému. Cesta je špatná, pořád se houpá nahoru a dolů, ale už jsem ztratil tolik výškových metrů ze je pozdě změnit rozhodnutí. Cestou aspoň potkávám u cesty krásné borůvčí plné borůvek tak aspoň dlouhé minuty doplňují antioxidanty.

Když se přiblížím k otočnému bodu tak zjišťuji že kružnice nedosahuje na cestu a abych protl kružnici tak se musím sápat do extrémně prudkého svahu plného kmenů a dost neprostupného. Takže i když se prodírám lesem 20 minut a přitom nastoupám 50 výškových metrů, tak jsem se ke kružnici přiblížil jen asi o metru 70. Do lesního krkonošského ticha si sám sobě nadávám co jsem to za vola, že jsem v klidu mohl jít po vrcholové značce a místo toho tady nastoupam více, delší cestou a taky mnohem horší. Sice se někdy říká, že zážitky nemusí být nutně dobré, hlavně když jsou intenzivní, ale kdyby mi to někdo řekl v té chvíli tak ho asi zkopnu ze srázu. Ten pilot co mě, aspoň doufám, nevědomky poslal na tuhle špatnou cestu, má docela dost štěstí že si nepamatuju ty tváře a tudíž není šance že bych mu v cíli šel přestříhat šňůry :-)

Cesta nazpátek už je spíše o morálu, když už jsem to zvládl až sem tak to dokočím (no vlastně ani jinou možnost nemám, protože vzdát to a sednout si na pařez nechci a dolu se nějak dostat musím :-) Cestou potkávám jiného pilota který jde stejnou špatnou cestou, tak mu aspoň na rovinu řeknu kam se vydal a co má čekat.

Když přecházím první sjezdovku pod Lysou horou tak se dávám do řeči s klukama od Horské služby kteří tam na nás dohlížejí. Ptám se jak kdo a kde startoval, tak říkají že někteří tady z té sjezdovky, ale když se tam tak koukám tak je tam tráva vysoká po pás, různě rozmístěné stromečky a kameny. Když zhodnotím svoji únavu a stav místa kde bych měl startovat tak jim říkám že jim tu nebudu dělat divadlo abych oral bradou v zemi a že půjdu raději další asi kilometr na oficiální startovacku. Od horské služby dostávám pochvalu že to je velmi dobré rozhodnutí, že je vidět že my padáčkáři nejsme tak úplně magoři :-D

Na ofiko startovačce Lysá hora je krásná tráva, možnost dobrého rozběhu, takže nemám žádný stres a mohu si start a let do cíle ještě náležitě užít. Slunce už je nízko nad obzorem, vzduch ještě vlahý, takže jde o úplně klidný pohodový slet, kdy můžu dát i kochačku. Ještě zakroužit nad fotbalovým stadionem kde je předposlední otočný bod (z bezpečnostních hledisek se nepřistává tam, ale jen se protne bod a přistává se pár set metrů vedle). V klidu balím a vidím že přilétá ještě jeden pilot který rychle zabalí do rychloobalu a předbíhá mě. No nic, mě o umístění nejde, takže ho nehoním.

Adam Belac přistává a předbíhá mě

Docházím na stadion dám si propagační běh do cíle, nějaký ten rozhovor a s uspokojením si lehám do trávy.

Na trati ještě někdo je a je ještě hodina do uzavíracího času a tak čekáme. Pořadatelé nakonec oznamují že závodník co je na trati měl problémy s odstartováním a po dohodě s horskou službou je požádal aby ho raději svezli dolů. Takže nakonec zjišťuji že jsem byl poslední závodník který se dostal do cíle (první třetinu jsem byl poslední, pak jsem byl tak ve ? závodního pole a skončil jsem zase poslední :-). Z tohoto pohledu si říkám že jsem se neměl babrat s balením padáku a zamakat aby mě na poslední chvíli někdo nepředběhl, ale to je jen chvilková myšlenka kterou hned zaháním. Před startem jsem měl dokončení jako jediný cíl a reálně jsem věděl že je to ambiciózní cíl, takže s výsledkem jsem naprosto spokojen. (Jinak skoncil jsem na 33 miste a v kategorii senior na 8 miste)

Následuje jen gulášek, pivko a probirani zazitku na trati.

Závěrečná fotka účastníků

Díky organizátorům za výborně připravenou trať, nádherný zážitek, za mne to splnilo úplně všechno co jsem čekal a ještě i víc.

PS. Stando příště už udělám daleko víc pro to, aby ta mezera Standa-Standa nebyla skoro 8 hodin :-D

Takže příště se uvidíme na H&F Krkonoše 2021

Výsledky:

technicke info:

délka tracklogu: 40.496 Km
čas v cíli: 9:59:01 (limit byl 11 hodin)
váha nesená na zadech: 18-19kg (podle vody)
usla vzdalenost pesky: 34.9km
nastoupane vyskove metry: 3100m
vody vypito: 5.5 L

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

DULEZITE: Zmena formulare E301 a navrat domu.

Bowling omyl