Anglicky urednik

Přišel jsem na pohovor pro National insurance number. Objednaný jsem byl na 9:30 a věděl jsem že to má trvat tak 1/2 hodinky. Protože sám mám rád přesnost tak jsem raději dorazil k budově již asi o 10 minut dříve a zjišťují že ještě neotevřeli ani hlavní vchod i když pracovní doba jim začíná již od 9:00. Před vchodem stála již fronta lidí a byli naprosto klidní že se nic neděje takže jsem se jenom zařadil. Asi v 9:45 přišel jeden úředník a omlouval se že jsou "short of staff" (chybí jim lidi), takže nestíhají a otevřou v nejbližší době. No dobře asi jim někdo onemocněl, to není nic zvláštního, jen mě teda zaráželo co tam dělají když ještě žádného člověk dovnitř nepustili. Pikolík se znovu objevil v 10:15 (to už jsem podle mého původního plánu měl být téměr pryč) a pustil nás dovnitř. Hned za dveřma byl na recepci člověk který se nás každého zeptal jestli jdeme na pohovor na insurance number. Každý mu odpověděl že ano a on nám každému zvlášť důležitě řekl že jsme tam správně a že máme jít nahoru po schodech. Když jsme vyšli po schodech tak tam stál další pracovník, který se podíval do papírů a poslal nás do těch správných dveří. Byl to pro něj asi velmi obtížný úkol jelikož na té chodbě byli jen jediné dveře a nikam jinam se nedalo jít. Mimochodem takových podobných pracovníků kteří stojí někde v rohu chodby a řeknou vám že máte jít dál a ukážou vám cestu i když tam naprosto nemáte na výběr jelikož nemáte kam jinam odbočit, jsem si na anglických ostrovech všimnul vícekrát. Ne že bych byl rasista, ale většinou jsou tmavší pleti a důležitou kvalifikaci na tato místa je i IQ menší než 50, protože většinou nedokáží ani mluvit, natož aby vám nějak poradili. :-) Za dveřmi na nás čekal opět další úředník který každému zkontroloval jestli jsme tu správně a máme sebou dopis kterým nás sem pozvali. Následně jsme si stoupli do další fronty a očekávali co se bude dít. Další úředník již vypadal velmi důležitě protože měl na stole počítač a byl dokonce bilej (ten úředník, počítač byl zaprášeny že se barva nedala poznat). Pravda počítač měl asi jen na to aby vypadal důvěryhodněji, protože ho ani jednou nepoužil. Ten měl již i seznam našich jmen, takže zkontroloval že má jméno na seznamu, pečlivě si ho odškrtnul, vydal nám lísteček s číslem a vysvětlil nám že mají málo pracovníků, ale že udělají to nejlepší co mohou aby jsme byli co nejdříve obslouženi a poslal nás sednout. Ve velké kanceláří bylo asi 8 okýnek, ale překvapivě člověk seděl jenom v jednom. Po dlouhé době jsem se konečně dostal na řadu a v očekávání obtížného pohovoru. Ano bylo to drsné, otázky na mě padali s kadencí kulometu (nefunkčního) a jejich inteligenční úroveň byla také na nebývalé výši. Odevzdal jsem všechny dokumenty které jsem si přinesl a člověk s nimi zmiznul ve vedlejší místnosti. Když se po deseti minutách vrátil tak měl ofocené 2 (slovy dvě) stránky. Opravdu úctyhodný výkon, asi je chudák musel celé malovat ručně :-). Pak vytáhnul formulář který budeme muset spolu vyplnit. První otázka byla hned velmi záludná. "Jak se jmenujete ?" Opravdu těžká otázka až mi vystoupil na čele pot, v předzvěstí jaké otázky budou ještě následovat, když to začíná tak drsně. Obtížnost otázky zvláště vynikne když budete vědět že úředníkovi na stole leželo asi 10 úředních papírů kde bylo všude moje jméno. Tak jsem mu v klidu řekl Stanislav Ošmera. Nepotěšil jsem ho, jeho tvář vyjadřovala značné obavy, nejspíše v předtuše velmi obtížné práce. Tak složité jméno asi ještě neslyšel. Požádal mě jestli bych to nemohl spelovat. Co bychom pro anglického úředníka neudělali, na spelovani si náš učitel angličtiny dával opravdu záležet, takže to z angličtiny umím asi nejlépe. Bohužel po chvíli jsem poznal že úředník měl asi na speling jiného učitele než já. Když jsem ho již asi po třetí opravoval že nějaké písmeno píše špatně a ještě stále jsme byli jen u křestního jména, tak jsem zjistil že speling není ani u rodilých angličanů tak jednoduchá záležitost. Ne že bych to já říkal špatně, ale jak jsem se i později mnohokrát přesvědčil, úředníci to většinou neumí. Bezradně jsem mu doporučil, jestli by nebylo jednodušší aby to jméno opsal z nějakého toho úředního papíru který má před sebou. Viděl jsem že jsem v jeho očích vyrostl někam mezi velikány Newtona a Einsteina. Rozzářil se mu oblyčej a se slovy "it's a great idea" se jal jméno opisovat. Stačil tam ještě při opisování udělat jednu chybu, ale tu jsem mu již zkušeně opravil. Asi po 5 minutách jsme úspěšně zvládli první otázku. Jaká to úleva, skoro jsem čekal jestli si po té námaze neuděláme přestávku, ale můj úředník byl tvrďák a hned se neohroženě pustil do další otázky. "Jaké je vaše pohlaví ?" A úředník se na mě zahleděl s bezelstnou tváří. Nejsem teda žádný mužný tvrďák typu Silvestra Stalona, ale myslím že jsou na mě jasně patrné mužské druhotné pohlavní znaky (minimálně jsem měl na tváři 3-denni strniště). Pro jistotu jsem mu nakouknul do formuláře jestli tam nemají více než dvě možnosti, ale bylo tam opravdu jen "male","female". Chvilku jsem na něj ještě vydržel koukat, než jsem pochopil že dokud neodpovím tak se dále nepohneme. "I am male , obviously" pronesl jsem s úsměvem v očekávání podobného úsměvu z druhé strany. Úředník ani nehnul brvou a jal se hledat která s těch dvou možnosti co měl na papíře je podobná tomu co jsem odpověděl. Bingo!! strefil se na první pokus a i tuto obtížnou otázku jsme zvládli. Otázky pokračovali v podobném duchu a za přibližně půl hodiny jsme již věděli i moji adresu a to že jsem přijel do Anglie pracovat z nějaké divné exotické země o které tvrdím že je prý v Evropě. Ještě se mě znovu zeptal jestli Evropou myslím kontinent který je za kanálem a po mém ujištění to neochotně zapsal. Nezjistil jsem jestli jeho nedůvěru vzbudilo moje prohlášení že jsme v Evropě a nebo zjištění že mimo Británii taky žijí lidé. Pohovor pokračoval a já pořád čekal kdy přijdou nějaké úřední úkony které vyžadují moji osobní přítomnost kvůli které v této chvíli nejsem v pracovním procesu. Nedočkal jsem se. Všechny informace byli vlastně jen na papírech které jsem předložil. Po přibližně 3/4 hodině mě úředník propustil s tím že mi moje číslo pojištění přijde do 6 týdnu a když ne, tak mám zavolat na číslo které mi dal na papíře (popravdě po této zkušenosti jsem očekával že mi přijde nejdříve tak za 6 let, ale kupodivu to stihli). Produktivita práce na obdivuhodné úrovni, obzvlášť když já bych ten formulář vyplnil asi během 5 minut a navíc by klidně mohl být přístupný na internetu a já vše mohl provést z pohodlí domova. Vždy jsem si myslel že v Čechách je strašná byrokracie, ale můžu vás ujistit že v anglii je ještě větší.